Také Mahdia byla nejprve fénickým přístavem, pak římským
městem, které v 7. století zničili Arabové. V 10. století město znovu vybudoval
fátimovský kalif Obaid Allah El Mahdim, který v roce 921 opustil Kairouan a
uchýlil se sem se šíitským berberským kmenem Kotama. Kalif dal nově vybudovanému
městu i jméno, Mahdí znamená Vyvolence boží.
Když ve 12. století fátimovští kalifové přesídlili do
Káhiry, stala se Mahdia kořistí Normanů ze Sicílie, vedených Rogerem Sicilským.
Po okupaci tureckými korzáry v 16. století pobořil hradbu města a převážnou část
veřejných budov španělský král Karel V.
V roce 1908 objevili rybáři ve vzdálenosti 5 km od pobřeží
Mahdie vrak řecké lodě, která se potopila v roce 86 našeho letopočtu. Z lodě
bylo vyzdviženo velké množství uměleckých předmětů. Událost proslavila město
daleko za hranicemi, nálezy byly uloženy v muzeu Bardo.
Dnešní Mahdia má okolo 30.000 obyvatel a je nejdůležitějším
rybářským přístavem země. Ryby se zpracovávají v moderních závodech,
obyvatelstvo se tradičně zabývá vyšíváním a tkaním plátna a hedvábí. Cestovní
ruch město zatím příliš nezasáhl.
Velkou mešitu postavil v 10. století Mahdi Obaid Allah. Po
mnoha přestavbách v průběhu staletí byla v roce 1960 restaurována do původního
stavu. V 16. století byla vystavěna monumentální brána Skiffa El Kahla i pevnost
Brodj El Kébir, z jejíž terasy je nádherný výhled na hřbitov námořníků.
Navštívili jsme mešitu, kde jsme si půjčili oblečení,
abychom se mohli bez problémů procházet. Mešita je mnohem menší než v Kairouan,
ale má svůj půvab. Dokonce jsme mohli nahlédnout i do prostor modlitebny.
Vstoupit nás ale nenechali. Do mešity mají muslimové tři vchody – pro muže, ženy
a děti. Bohužel nám při tomhle výletu došli baterky ve foťáku, takže z pevnosti
máme ... fotek.
