 |
poutní místo |
|
největší mešita v Tunisku |
Dějiny
V roce 671 se v pusté oblasti dnešního Kairouanu utábořil Mohamedův druh Okba Ibn Naffii se svými věrnými. Přišel jako dobyvatel přinášející islám. Podle arabských kronikářů vstoupil do nehostinného údolí, kde skály a divoce rostoucí křoviny byly útočištěm zmijí, škorpiónů a dravé zvěře. Poloha údolí byla strategicky výhodná, ale bojovníci, přinášející učení Mohamedovo, se tu necítili dobře. Východní pobřeží dosud ovládali Byzantinci, v horách Grande Dorsale, jednom z řetězů Atlasu, se shromažďovali berberští bojovníci, připravení k obraně. Okba Ibn Naffii však věděl, že nesmí ustoupit a své druhy může uklidnit jedině zázrakem. Pověst vypravuje o zlaté misce, náhodně vyhrabané z písku, v níž byla bezpečně poznána posvátná rituální miska, ztracená v Mekce. Druhou náhodou bylo, že pod kopyty Okbova koně znenadání vytryskl pramen, což mohl být jen ten, který měl podzemní spojení s posvátnou studnou ZemZem v Mekce. Do třetice pak pronesl Okba plamenou řeč k nežádoucí zvířeně, obývající údolí. A hle, i tady Alláh zasáhl, zmije škorpióni a dravci údolí opustili a udělali místo nově příchozím. Na místě bylo založeno město, které se brzy stalo hlavním městem arabské Ifrquíje. Poloha byla výhodná, vzdálená dostatečně od pohoří, obývaného Berbery, i od pobřeží ohrožovaného byzantským loďstvem.
V letech 758 až 761 došlo k povstání islámské sekty Kharijitů, kteří pobořili Okbovu mešitu a město zplundorvali. V 9. století za vlády Aghlabovů však Kairouan dosáhl úžasného rozkvětu.
V 10. století město opustili Fátimovci, kteří si za své sídlo vybudovali Mahdii a později přesídlili do Káhiry.
V roce 1057 Kairouan zničili berberské hordy Banú Hilála a hlavním městem země se poprvé stal Tunis. Islámské svatyně však zůstaly ušetřeny a náboženský význam neztratil Kairouan nikdy.
Dnešní Kairouan má 50.000 obyvatel a je hlavním městem guvernorátu. Obyvatelé se živí obchodem a řemeslem. Šije se tu tradiční mužské oblečení – burnusy, a ženské oblečení djellaby. Zhotovují se koberce a pletou rohože, je tu tabáková manufaktura.
Mešita Jama Sidi Okba
Nejstarší a nejposvátnější. Vstup pro turisty je povolen pouze do prostor mešity, nikoli do modlitebny, pouze v důstojném oblečení. Nejlepší je, když si oblečení vypůjčíte. Architektura mešity je velkolepá svou jednoduchostí. Její 35 m vysoký minaret z 9. století je nejstarší v severní Africe. Rozsáhlé vnitřní mramorové nádvoří vroubí římské a byzantské sloupy, které oddělují obvodové haly. Velkou modlitebnu osvětlují obrovské křišťálové lustry, strop nesou sloupy kartáginského římského a byzantského původu. Působivost střídání sloupů s nádhernými hlavicemi, pocházejícími z rozličných dějinných epoch, dokazuje, jak dovedně uměli islámští stavitelé využít materiálu, který byl namístě. Stěny mešity zdobí umné reliéfy, arabesky, květinové vzory a kaligrafie. Mihráb (výklenek předříkávače modlitby imáma) zdobí zlacený úponkový ornament a pozoruhodná zlacená fajáns. Je orientován směrem na Mekku. Minbar (kazatelna) i vstupní brány jsou z vyřezávaného cedrového dřeva. Velká mešita v Kairouanu patří k nejkrásnějším islámským stavbám vůbec.
My jsme v Kairouanu navštívili výrobnu koberců, která je hned naproti mešitě. Vyrábí zde koberce jak ručně tak průmyslově. Ukázali nám spoustu druhů, nejlevnější a také samozřejmě nejmenší kobereček stál cca 25 USD. Byla to spíš velikost rohožky před práh domu, ale velice pěkný vzor. Berberské koberce mají dlouhý vlas a svoje specifické vzory oproti ostatním. Před velkou mešitou se rozkládá andalůzský hřbitov.